Aproximación lingüística a la obra de Aquiles Tacio

  1. Santafé Soler, Salvador
Dirigida por:
  1. Salvador Redondo Sánchez Director/a

Universidad de defensa: Universitat de València

Fecha de defensa: 07 de octubre de 2005

Tribunal:
  1. Consuelo Ruiz Montero Presidente/a
  2. Jordi Sanchis Llopis Secretario/a
  3. Juan Luis López Cruces Vocal
  4. Francesca Mestre Roca Vocal
  5. Anastasio Kanaris de Juan Vocal

Tipo: Tesis

Resumen

TRABAJO DESTINADO A MOSTRAR QUE, DESDE EL PUNTO DE VISTA LINGÜÍSTICO, EN LA OBRA DE AQUILES TACIO SE OBSERVA UN INTENTO CONSCIENTE DE UTILIZAR DETERMINADAS CONSTRUCCIONES QUE, NO SIENDO SIEMPRE EXTRAÑAS A LA LENGUA DE LA ÉPOCA, TIENEN COMO OBJETO ELEVAR EL TONO GENERAL DEL PASAJAE O CARACTERIZAR UN DETERMINADO FRAGMENTO CON LOS LEMENTOS PROPIOS DEL GÉNERO REPRESENTADO. AQUILES TACIO UTILIZA UNA LENGUA CUYA PUREZA ÁTICA SE VE EMPAÑADA POR LA KOINÉ Y LOGRA CONJUGAR EL ATICISMO - QUE EN EL SIGLO II SE HABÍA CONVERTIDO YA EN COMPONENTE ESENCIAL DE LA LENGUA ESCRITA EN SU MÁS ALTO NIVEL CULTURAL - Y EL GRIEGO HELENÍSTICO, QUE YA COMENZÓ A HACERSE PRESENTE EN LOS PROPIOS ESCRITORES ÁTICOS DEL SIGLO IV A.C. La tesis consta de siete capítulos: Capítulo I: sobre las noticias referentes al autor y al texto de la novela Capítulo II: sobre la estructura narrativa, argumento, personajes, etc. Capítulo III: estudio de fonética y fonología Capítulo IV: estudio sobre morfología Capítulo V: estudio sobre sintaxis Capítulo VI: conclusiones sobre la pertenencia de Aquiles Tacio al movimiento que se conoce como segunda Sofística, sobre la formación literaria del autor y la intertextualidad en la obra y sobre el uso del lenguaje al que hacíamos referencia en la introducció.